Neustálým zavděčováním si říkáte o zpackaný život

Neustálým zavděčováním si koledujete o nemoci, zpackaný život a také dlouhodobou vnitřní nespokojenost.

Jedním z hlavních důvodů, proč nejsme šťastní, je to, že nenásledujeme svůj vnitřní hlas a své potřeby. V lepším případně ho slyšíme, ale umlčíme ho, abychom se zavděčili a ukázali, jak jsme úžasní. V angličtině se tomu říká „disease to please“ (zavděčovací nemoc).

Co to znamená? Často říkáme “ano” na věci, které se nám nelíbí a které nechceme dělat. Z našich úst vychází ano, ale vnitřní hlas křičí “ne”. Potom jsme naštvaní, otrávení, unavení, nemocní.

Poznáváte se? Udělejte si menší pokus. Jeden den si zapisujete, co jste udělali, ale hlavně důvod, proč jste to udělali. Proč jste souhlasili, že povedete další projekt? Proč jdete ven s kamarádkou, se kterou se necítíte dobře?

Když se na ty věci podíváte druhý den, možná vás překvapí, že jste většinou dělali věci, které se “musejí”, se kterými se zavděčíte. Proč? Máte strach, abyste nezklamali.

Proč se chcete zavděčit? Odpovědí je strach

V prehistorické minulosti jsme žili v tlupách. Bylo to jediné prostředí, ve kterém jsme mohli přežít. Vyloučení znamenalo živoření a jistou smrt. Přežití záviselo na tom, jak dobré vztahy jsme měli.

Dnes je vyzdvihován individualismus, ale toto chování je zakódované do naší DNA. Strach ovládá naše chování. Nejednáme podle sebe, ale podle domněnek, co se po nás chce, podle přání druhých.

Pokud v sobě nemáte pocit, že přijetí a pozornost druhých si získáte proto, jací jste, tak se ji snažíte získat jiným způsobem. A to tak, že budete užiteční. Domníváte se, že když jste nápomocní, druzí vás ocení, budou se o vás zajímat, budou vás mít rádi a ocení vás. Když tento vzorec opakujete, tak žijete život druhých, ne svůj.

Naučit se říkat “ne” vám nepomůže

V některých chytrých článcích a knihách se dočtete “pět rad, jak říkat ne nebo jak začít milovat sebe sama”. Většinou to jsou bezobsažné fráze. Chcete-li se přestat zavděčovat druhým, budete muset na sobě pracovat v mnohem hlubším smyslu.

Je nezbytné naučit se respektovat sami sebe. S respektem sami k sobě přestanete mít potřebu získávat respekt zvenčí. Znamená to brát se vážně, stát si za tím, co cítíte, co prožíváte. Důležité je naučit se být sami k sobě laskaví.

Sebeláska. Jak se to dělá?

Když vám někdo říká, abyste se milovali, dokážete si představit, jak se to dělá? Nevíte? Ani odborníci často nevědí, co se tím myslí.
Láska je záležitostí pocitu, kdežto laskavost je o přístupu. A laskavě můžete přistupovat i k lidem, které nemáte rádi. S laskavostí postupně o sebe začnete pečovat a tím si budovat hodnotný vztah sami k sobě, sebeúctu.

Většina pohodlných věcí je destruktivních

Někdy se lidé snaží zavděčit, protože je to pohodlnější, protože se tím vyhnou konfliktu. Bojí se, co by následovalo, kdyby odmítli. Nechtějí se dostat do hádky. Můj známý například takto opakovaně souhlasí s hlídáním psa. Raději kývne, a pak je na sebe naštvaný. Co myslíte, že by se stalo, kdyby řekl ne? Těžko říct, nikdy to nezkusil. Pravděpodobně by se nestalo vůbec nic.

Váš dobrý pocit ze sebe sama by neměl záviset na reakci druhých, ale hlavně na tom, jestli se dokážete postavit sami za sebe, za své pocity, hodnoty a myšlenky. Když potlačíte sami sebe a vyhovíte, bude to sužovat hlavně vás. Je to pohodlné, ale dlouhodobě destruktivní.

Nenabádám vás, aby se z vás stali sobci. Respekt k sobě znamená i respekt k ostatním. Je to mezistupeň mezi sebeobětováním se a sobectvím.